Bylo jasné, že v momentálním zadlužení se diplomovou prací realizace asi jen tak neproběhne. Postupem času přicházely okolnosti, které nás směřovaly k realizaci tohoto nápadu a projekt začal nabírat na vážnosti. Po úspěšném ukončení studia nás kontaktoval nám dosud neznámý pán a měl zájem o vystavení diplomové práce v prostorách podniku jehož je nedílnou součástí. Během druhého setkání padla opět otázka co je dále v plánu. Odpověď byla v tu chvíli absolutně banální neboť projekt tanku kolotoče mi dlouho nedával spát a byl jsem jím v myšlenkách tak trochu posedlý. Ten nápad ho zaujal do té míry, že nám nabídl svou podporu abychom ho mohli realizovat. Následovaly podzimní a zimní měsíce, během nichž docházelo k prohledávání internetu v naději, že se objeví tank za přijatelnou cenu. dlouho jsme nenacházeli nic pod milion korun až najednou během prohledávání platformy S-Bazar jsem začátkem března narazil na inzerát starý několik dní, který nabízel ke koupi obrněný transportér za rozumnou cenu. Nebyl to sice tank, ale jeho vzezření nenechávalo na pochybách, že jde stroj určený k účasti na ozbrojených konfliktech. 

Mezi vojenskými příslušníky byl znám jako lovec tanků, díky teleskopické raketové platformě, kterou primárním úkolem bylo destruovat pásová vozidla typu tank. Po nastudování technických parametrů jsme začali rychle jednat. Od myšlenky tanku bylo okamžitě upuštěno, neboť obrňák byl svou cenou okamžitě dostupný, tedy v té okamžité euforii, kterou jsme zažívali. Proběhl rychlý telefonát  s panem mecenášem a ten nám přislíbil třetinu částky. Další jsem  dal dohromady napůl s mamkou a třetí vyjednal jako půjčku Matěj. V druhé polovině roku 2023 jsme tedy zakoupili vyřazený obrněný transportér BRDM-2 z české armády. Pán, od kterého jsme ho kupovali, přišel v modrých montérkách, kladl otázky a my jemu. Museli jsme využít malé lsti, neboť se zdálo, že by náš bohulibý záměr ne kvitoval, a kupovali jsme vozidlo jako první kus naší Army sbírky. Onen pán v montérkách si auto pořídil během uprchlické krize proti ilegálním migrantům. Tak jsme se stali vlastníky nepojízdného obrněného transportéru BRDM-2.

 Díky netěsnostem motoru a neschopnosti jeho plné funkčnosti jsme dostali ještě pěknou slevu, za kterou jsme mohli obrňák transportovat na místo, kde proběhlo během několika měsíců jeho oživení. Během čekání jsme začali práce jako příprava dílny, kterou jsme si vytvořili úpravou kůlničky na dříví,3D vizualizacemi, poradenstvím v oboru kolotočářství a shánění nezbytných finančních zdrojů a to půjčkami, sponzorstvím a šetřením vykonávaných prací. Vše směřovalo nevyhnutelně k přesunu na stanoviště, kde kolotoč vznikne. Během té doby čekal obrňák na zahradě u kamarádky a Matěj pomalu připravoval svoji mamku na to, že se kolotoč bude dělat na jejich pozemku, kde byla kůlnička, místo na bydlení a spousta místa na další činnost, kterou jsme si prozatím ještě neuvědomovali. Nakonec byla tak hodná, že nám to dovolila a my si připravily relativní rovinu pro zaparkování stroje. Přijel náš komplic z hor, týden jsme brousili dveře a šli jsme oficiálně na to. První den jsme zprovoznili samohyb, neboť po zimě ne a ne naskočit, ale nakonec přišlo vítězství v podobě burácení pětilitrového osmiválcového motoru do GAZ-66 . Provedli jsme náročný přejezd několika desítek metrů rovnající se však ekvilibristickému výkonu. V dalších dnech Byl zhotoven jeřáb pro vyjmutí raketnice a další manipulaci s tím vší těžkým železem a zároveň posloužil jako konstrukce přístřešku. Mezitím jsme svařili hrušku, upevňovací prvek ramen kolotoče, svářecí stůl a postavili lakovací přístřešek. 

Následně jsme demontovali raketnici, hydraulická kola pro přejíždění zákopů a současně jsme vyráběli konstrukci nesoucí celý element kolotočové platformy. Dny a týdny ubíhaly nevídaným tempem a já a Matěj jsme si žily paralelní život mimo celý svět, ve svém soukromém vesmíru, kdy bylo jediným smyslem našich životů demontovat smrtící zbraň na kolotoč. 

Několik týdnů trvalo formátování materiálu a jeho následné svaření do podoby ramen. Řezání, sváření, broušení, čištění, znova a znova. Formátovat materiál a svařit stabilizační nohy, brousit, čistit a hurá svářet další prvky a další broušení. 

Nakonec bylo z plánovaných tří měsíců bezmála půl roku intenzivního boje s materiálem, časem a hlavně se sebou samým a v den odjezdu na místo instalace jsme ještě v osm ráno stříkali poslední díly lakem. Do posledních sil. Vše sbalené, pripravené na transport, kamion čeká o několik kilometrů níže a ejhle. Ten starej šrot nechce naskočit, ne a ne a ne. Dělá si z nás prdel, po tom všem, ani nejde říct po čem, to nejde, my neodjedem, to je v…..  Dvě hodiny resuscitace, výměny tří palivových čerpadel, modlení a pláče v lese to jakoby nic naskočilo. Haha, pěkně si nás vychutnal po tý vší dřině, dobře von. A tak jsme vyrazili směrem do Prahy, na Žižkov, kde v 18:00 mělo proběhnout slavnostní zahájení v rámci Landscape Festivalu.

Přijedeme do parku Radost u Žižkovské Bohemky  a slíbená pomoc nikde. Otevřený prostor a sluneční žár berou zbytky energie, zase nestíháme, Kolotoč sestaven, každá ruka pomáhá, ploty, elektroinstalace, občerstvení, DJs…Pan mecenáš zařizuje šroubky a matičky, na poslední detaily to nevymyslíš. 

Je 18:30 pozdě, ale přece, hruška s rameny se dala do pohybu, kolotoč se točí! Kdo přišel si to užívá s námi, pije pivko, ladí rytmus, klábosí a je rád, že máme mír. Jsme napjatí, kontrolujeme pohledy všechny části kolotoče. Kuba si nemůže pomoct, věří mu, nám, jen je důsledný. Pár piv a je klid, sleduji ty naše lidi, tváře, úsměvy v očích, jo to je ono, proto to děláme. S kolotočem jsme strávili měsíc a půl, každý pátek, sobotu a neděli, kde jsme zdarma vozili návstevníky Landscape Festivalu a kolemjdoucí, snažili se předat naše mírové poslání. Svět už nikdy nebyl stejný, byl lepší, dobře my.